Nikdo není povinen trpět

Lenka Mergenthalová • 1.10.2010 • Rodina a děti, Ze života • 2 komentáře • 849x přečtení

Domácí násilí je psychické, fyzické, sexuální násilí mezi vzájemně blízkými osobami, opakované, eskalující, s jasně vymezenými rolemi oběti a násilníka, které se nikdy nestřídají. Tato forma násilí probíhá většinou neveřejně, skrytě za zavřenými dveřmi. S domácím násilím má zkušenost cca 16% české populace. Jeho závažnost spočívá v tom, že v 80% případů jsou účastníky nebo svědky takového počínání děti. Případy domácího násilí nejsou vzácné. Sužovaná osoba často neví, jak ze začarovaného kruhu ven.

Co oběť prožívá?

• stálý stres a strach z příštího setkání
• pocit, že když cokoliv udělá jinak, než násilná osoba říká, může to znamenat konec
• pocit, že důvodem násilí blízké osoby jsou jen její chyby, že je to všechno její vina
• snižování skutečných následků násilného chování blízké osoby
• „slepotu“ vůči nebezpečí, které může v budoucnu hrozit (ohrožení života, dětí)
• pocit, že nikdo nemůže pomoci

Co je důležité si uvědomit:

Násilí mezi blízkými není normální.
Nikdo není povinen trpět.
Nikdo nemá právo jiného týrat psychicky či fyzicky.
Není se za co stydět. Vina je na straně násilné osoby.

Co může pomoci?

Nechávat si své pocity pro sebe.
Je dobré o trápení s násilným chováním blízké osoby říct známým, přátelům, spolupracovníkům a příbuzným, na které je možné se spolehnout.
Telefonát na některou z linek důvěry
nepřetržitě DONA linka na tel. č. 251 511 313 (viz www.donalinka.cz)
Intervenční centra (viz www.poradnazlin.cz)
Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Občanské poradny
Poradny Bílého kruhu bezpečí (viz www.bkb.cz, www.domacinasili.cz)
DONA Centrum
Krizová centra psychosociální pomoci
Azylové domy
V případě akutního nebezpečí je nutné přivolat pomoc:
Záchranné lékařské služby (tísňové volání 155)
Policie ČR (tísňové volání 158)
Zákon na ochranu před domácím násilím, existuje intitut „vykázání“ násilníka ze společně obývaných prostor na dobu 10 dnů, předběžné opatření soudu na ochranu ohrožené osoby

Domácí násilí je společenským problémem, který nelze ignorovat. Prosím, nebuďte lhostejní.

Komentáře

Paní senátorko, nevím, čím novým chcete v boji proti domácímu násilí přispět. Možná by bylo dobré zaměřit se na jednání policistů. Jsou to totiž nejčastěji oni, kdo se dostávají k obětem jako první – a bývají často dezorientováni. Pachatel se často skromě drží v koutku a maximálně spolupracuje, oběť je nějaká divná, nekomunikuje, asi to bude „hysterka co si vymýšlí“. Když „hysterka“ navíc nepodá trestní oznámení, nemají policisté co řešit, a uleví se jim. Součástí výjezdovek by měl být i policejní psycholog, nebo speciálně vyškolený policista, který by byl jakýmsi prostředníkem mezi podezřelým a obětí, a který by s těmito lidmi na řešení konfliktu pracoval. Soudobá intervenční centra věru nestačí! Nesmírně důležitá je práce s dětmi. To je nejlepší prevence – vychovávat silné děti, které odmítnou hrát roli oběti. Ten vztah je totiž obapolný. Aby se někdo stal násilníkem, musí mít vedle sebe někoho podřídivého, spoutaného strachem. Násilník je vlastně na své oběti závislý. Jakmile si oběť řekne: „Budu se bránit!“ násilný vztah přestává být vztahem. Šikana přestává být šikanou. A mobbing mobbingem.

Komentoval(a):

Lubomír Šušlík , 14.10.2010 v 11:35 #1

Podle mého názoru, v této oblasti lze vždy přispět už jen tím, že se o ní hovoří. Vždy lze přispět alespoň zrnekem do mozaiky.

Komentoval(a):

lenkamergenthalova , 14.10.2010 v 15:52 #2